Dostat se do situace, kdy je toho na člověka opravdu moc, není nic neobvyklého. Stává se to dětem, dospívajícím i dospělým. A právě v těch chvílích je důležité vědět, že existují konkrétní místa, na která se dá obrátit hned – bez objednání a bez čekání.

Když se člověk stane rodičem, často má pocit, že se z něj musí stát i odborník na kdeco - zdraví, řeč, stravu a hlavně výchovu. Na internetu se dočtete o desítkách přístupů – respektující, partnerský, montessori, autoritativní, laskavě důsledný, nebo úplně volný. Různí autoři představují své koncepty, které se navzájem liší či přímo vylučují. Odkazují se přitom na nejrůznější příběhy - o výchově dětí v indiánských kmenech či na africkém kontinentu. Každý slibuje spokojené dítě, klidného rodiče a harmonickou rodinu. Jenže se setkávám s tím, že lidé vyzkouší vše a přesto se nedaří dosáhnout toho ideálního výsledku. Někteří rodiče se mi svěřují, že z toho jsou spíše frustrovaní a ještě více se ptají “dělám to správně?”

Nabízím k dispozici seznam mi známých dětských psychiatrů a neurologů v okolí Ostravy

Začátek školky či nástup do první třídy je pro rodiče i děti velká změna. Během té si rodiče prožívají často své – nejistotu, obavy, jestli to zvládne, a smutek z delšího odloučení. Nemusí to být jednoduché období. Přitom je dobré vědět, že podobné pocity jsou úplně normální a většina dětí si nakonec cestu do školky najde.

Představte si to: vaše dítě si ve sluchátkách pouští tvrdý rap plný nadávek a výhružek, zatímco večer tráví u počítače ve světě, kde se bojuje, střílí a zabíjí. Rodičovská obava je pochopitelná – že to naše děti otupí, naučí násilí nebo že si z nich hra udělá agresora. Jak to teda je?

Agresivita dítěte dokáže převrátit domácí pohodu naruby. Křik, bouchání dveří, údery, urážky, házení věcmi. Mnoho rodičů říká, že se v těchto chvílích cítí bezmocní, naštvaní, selhávající. Důležité je ale vědět, že agrese nemusí být jen zlobení nebo špatné chování, ale taky signál, že dítě něco nezvládá. A často je to i zrcadlo toho, co nezvládáme doma my sami.

Možná jste o něm už slyšeli, ale většině lidem je tento pojem cizí. Etoped je speciální pedagog, který se věnuje dětem a dospívajícím s poruchami chování a emocí – často právě tam, kde situace překračuje možnosti rodiny nebo běžné školy.

Rozvod bývá jedním z nejnáročnějších životních období – nejen pro partnery, ale především pro děti. I když rodiče často doufají, že "to děti zvládnou," realita bývá složitější. Dítě ztrácí představu o bezpečném a stabilním světě, jaký znalo. Nerozumí, co se děje, a často si změnu vysvětluje po svém, a to třeba tak, že si ji způsobilo samo.

Dnešní děti vyrůstají obklopené technologiemi, které jim otevírají nové možnosti, ale zároveň přinášejí i řadu rizik. Kyberbezpečnost se proto stává klíčovým tématem, kterému by se měli rodiče věnovat. Nejde jen o nastavení hesel, ale hlavně o to, jak děti naučit bezpečně a zodpovědně využívat internet a chránit své soukromí. Jak na to?

V oblasti péče o duševní zdraví často narážíme na pojmy jako psycholog, psychiatr, psychoterapeut – a může být obtížné je rozlišit. Kdo se tedy zabývá čím a jak se liší? A jak mezi ně zapadá speciální pedagog? Pojďme si v tom udělat pořádek.